VIDEA

Video z konkrétní příkladu z internátního výcviku...
Ano, ani já jsem nechápala, jak se zástupce tak přátelského a hodného plemene může chovat skutečně problematicky, dokud mi to během pár chvil neukázal.
První lekci mi tento úžasný pejsek přerval milovanou flexinu, co jsem léta používala na moje naspeedované ovčáky a opakovaně málem vykloubil rameno... páč chtěl spapat jiné psy na potkání naprosto zarážejícím způsobem zcela bez hranic, při kterým jeho vnímavost vůči majiteli byla pod bodem mrazu. Pes už měl opravdu nemilé chování natolik zajeté, že procházka s ním byla noční můrou. Není pro psa nic horšího než bezradný majitel, který vlastnímu psovi nevěří.
Toto je třetí den u mě. Už minule jsem neměla moc co řešit na vodítku, tak majitel požádal i o pořešení problému bez vodítka a naučení na EO. Ačkoliv je používání EO kontroverzní a zcela oprávněně nepatří do rukou lidem, kteří ho neumí používat. Na druhou stranu, někteří lidi by neměli chovat ani akvarijni rybičky. Je to o tom, že když se ho naučí správně používat a psovi se náležitě vysvětlí... co je lepší... pes, který má na sobě pro bezpečnost EO, rozumí mu a respektuje hranice bezproblémového chování s poučeným majitelem nebo pes bez EO, ktery nesmí být celý život puštěn z vodítka a pokud se pustí při první zámince uteče se porvat se psem nebo sejmout srnu,... kdy se majitel může jen modlit, aby ho nezastřelil myslivec nebo nepřejelo auto...
Začátek vůbec nebyl jednoduchý a právě o to víc mě výsledek hřeje u srdce.
Další pesan, který nyní může žít šťastný a plnohodnotný život.


Další internátní výcvik

Ahoj, jsem Amy. Jsou mi už skoro 2 roky. Jsem kříženec chrta se stafordem. Mí předchozí páníčkové do 3 měsíců nebyli dobří lidi. Byla jsem zanedbaný, takový velmi ustrašený uzlíček. Štěkala jsem na všechno - lidi, kola, pytlíky, stromy, vítr. Bohužel jsem si z toho všeho vzala nepříjemnou kombinaci slabších nervů... reaktivnost, stresovost, uštěkanost až útočnost spolu se sníženým prahem bolestivosti bulla. Nemám navíc vůbec ráda děti. Rychle utíkají a mávaj ručičkama a nožičkama a ještě u toho furt křičí, jak kdyby viděly ducha.Chodila jsem v půl roce na cvičák. Ale tam mi vůbec nepomohli. Vím, že to se mnou není asi jednoduché, ale bezduché fackování "trenérky" aniž by mi před tím vysvětlila proč, mi nepomohlo moc k důvěře k lidem. No Zuzku jsem taky chtěla první hodinu sežrat. Nebýt toho, že moje milující panička mě přečůrala plastovým košíkem a že ten den celkem měla ujet asi 200 km, aby mě odvezla k Zuzce a dojela zpátky domu, myslim, že by to se mou vzdala. Ale nakonec jsem si dala říct a zbytek dlouuhé procházky jsme se procházeli všichni společně, kdy už mi Zuzka začala vysvětlovat, kde jsou hranice slušného chování. V první chvíli to moc zábavný nebylo. Najednou jsem nesměla tahat jak mistr bull sportů, ani řvát na všechno a pálit za všim, co se hýbe. Tý jo, taková prča to do teď byla. Ale pak jsem začala vnímat a pochopila jsem, že je kupodivu zábavnější si všímat Zuzky než dělat ostudu. Panička se má se mnou stěhovat do většího města a bojí se, že bysme byli hned na blacklistu kvůli mému chování, které leze ostatním na nervy, koukají se na mě jak na nevychovanýho spratka a někteří se mě bojí. Moje panička by si moc přála, kdyby mě mohla vzít na procházku aniž by měla hlavu jako pátrací balón a ruce neměla vytahané bůh ví kam. A to byl důvod, proč se rozhodla mě dát na 5 dní na internátní výcvik k Zuzce. Myslim, že to i pro ní byla docela výzva Jakmile začalo první vysvětlování, už jsem byla zlobidlo daleko slabšího odvaru. Zpětně Zuzka řikala, že moc lituje, že nenatočila tu předávací procházku, že jsem prej dobrej případ. Já myslim, že to zní z jejích úst, jak kdybych na to měla být hrdá, ale asi né no.Zuzka se snažila vykouzlit ze mě za 5 dní slušně vychovanou slečnu. Úplně ideální to rozhodně ještě není, nervíčky mi pracujou a to vyžaduje systematickou dlouhodobou práci vedoucí k uklidnění. Panička dostala informace. Snad je aspoň trochu spokojená. Držte nám moc palečky.